2.5 Základy práce se systémem Git - Práce se vzdálenými repozitáři

Chcete-li zjistit, jaké vzdálené servery jste si nakonfigurovali, můžete použít příkaz git remote. Zobrazí se seznam krátkých jmen, která jste vzdáleným repozitářům přidělili. Pokud jste repozitář vytvořili klonováním, měli byste v něm vidět přinejmenším origin — jako výchozí název ho Git přidělí serveru, ze kterého jste vytvářeli klon:

Můžete také přidat -v, což vede k zobrazení adresy URL, kterou Git pro zkrácené jméno uložil a která se používá při čtení z a při zápisu na tento vzdálený server:

Pokud používáte více než jeden vzdálený repozitář, příkaz je vypíše všechny. Repozitář s více vzdálenými servery, který slouží pro spolupráci s více lidmi, může vypadat například takto.

To znamená, že můžeme celkem snadno stáhnout příspěvky od kteréhokoli z těchto uživatelů. Na jeden nebo několik z nich můžeme mít navíc přiděleno právo pro odesílání změn (push), ale z tohoto výpisu to nelze poznat.

Všimněte si, že tyto vzdálené repozitáře používají různé protokoly. Více se o tom zmíníme v kapitole Zprovoznění Gitu na serveru.

Už jsme se zmínili a trochu jsme si ukázali, že příkaz clone automaticky přidá vzdálený repozitář origin za vás. Teď si ukážeme, jak můžeme přidat nový vzdálený repozitář explicitně. Chcete-li přidat nový vzdálený gitový repozitář a zadat zkrácený název, přes který se můžete snadno odkazovat, spusťte příkaz git remote add <zkrácený název> <url>:

Řetězec pb nyní můžete používat na příkazovém řádku místo kompletní adresy URL. Pokud například chcete vyzvednout (fetch) všechny informace, které má Paul, ale vy je ještě nemáte ve svém repozitáři, můžete provést příkaz git fetch pb:

Paulova hlavní větev je teď lokálně dostupná jako pb/master. Můžete ji začlenit (merge) do některé ze svých větví, nebo ji můžete zpřístupnit jako lokální větev (check out), jestliže si ji chcete prohlédnout. (Podrobněji se budeme větvím a jejich použití věnovat v kapitole Větve v systému Git.)

Jak jste právě viděli, můžete pro získání dat vzdáleného projektu použít příkaz:

Příkaz zamíří do vzdáleného projektu a stáhne z něj všechna data, která ještě nemáte u sebe. Poté byste měli mít k dispozici odkazy na všechny větve tohoto vzdáleného projektu. Od toho okamžiku je můžete kdykoli slučovat (merge) nebo prohlížet.

Pokud vytvoříte klon nějakého repozitáře, příkaz automaticky přidá tento vzdálený repozitář pod názvem origin. Takže příkaz git fetch origin vyzvedne veškerou novou práci, která byla na uvedený server poslána (push) od okamžiku, kdy jste odtud klonovali (nebo kdy jste odtud naposledy vyzvedávali práci). Měli bychom zmínit, že příkaz git fetch jen stáhne data do vašeho lokálního repozitáře. Neprovede ale automatické sloučení (merge) s vaší prací, ani nezmění nic z toho, na čem právě pracujete. Sloučení s vaší prací musíte udělat ručně, až to uznáte za vhodné.

Pokud má vaše aktuální větev nastaveno sledování vzdálené větve (více informací naleznete v následující podkapitole a v kapitole Větve v systému Git), můžete použít příkaz git pull, který automaticky vyzvedne (fetch) a poté začlení (merge) vzdálenou větev do vaší aktuální větve. Tento postup pro vás může být snazší a pohodlnější. Standardně přitom příkaz git clone automaticky nastaví vaši lokální větev master tak, aby sledovala vzdálenou větev master (výchozí větev může být i jiná) na serveru, z kterého jste klonovali. Příkaz git pull většinou vyzvedne (fetch) data ze serveru, z něhož jste původně klonovali, a automaticky se pokusí začlenit je (merge) do kódu, na němž právě pracujete.

Pokud se váš projekt nachází ve stavu, kdy ho chcete sdílet s ostatními, můžete ho odeslat (push) na referenční server (upstream^[9]). Příslušný příkaz je jednoduchý: git push [jméno-vzdáleného-serveru] [jméno-větve]. Pokud chcete na server origin odeslat svou větev master (znovu připomeňme, že při klonování se vám obě tato jména nastaví automaticky), pak následující příkaz odešle na server všechny vaše revize (commits):

Tento příkaz bude funkční, pouze pokud jste klonovali ze serveru, k němuž máte oprávnění pro zápis, a pokud tam mezi tím nikdo nic neodeslal. Pokud ve stejnou dobu obsah naklonuje ještě někdo jiný a svou práci odešle na společný server (upstream), vaše později odesílaná práce bude oprávněně odmítnuta. Nejdříve musíte jeho práci vyzvednout (fetch), zahrnout ji do vaší a teprve potom budete moci vše odeslat. Více informací o odesílání na vzdálené servery najdete v kapitole Větve v systému Git.

Jestliže chcete získat více informací o konkrétním vzdáleném repozitáři, můžete použít příkaz git remote show [název-vzdáleného-repozitáře]. Pokud použijete tento příkaz v kombinaci s konkrétním zkráceným názvem (např. origin), bude výstup vypadat zhruba následovně:

Bude obsahovat adresu URL vzdáleného repozitáře a informace o sledovaných větvích. Příkaz vám mimo jiné sděluje, že pokud se nacházíte na větvi master a spustíte příkaz git pull, pak se po vyzvednutí všech vzdálených referencí (fetch) větev master ze vzdáleného serveru automaticky začlení (merge). Součástí výpisu jsou také všechny vzdálené reference, které příkaz stáhl.

S uvedeným jednoduchým případem se pravděpodobně setkáte. Pokud však Git používáte intenzivněji, může vám příkaz git remote show zobrazit mnohem více informací:

Tento příkaz ukazuje, která větev bude automaticky odeslána, pokud spustíte příkaz git push na určitých větvích. Příkaz vám také ukáže, které vzdálené větve na serveru ještě nemáte, které vzdálené větve máte, ale ze serveru už byly odstraněny, a několik lokálních větví, které budou automaticky začleněny (merge), když spustíte příkaz git pull.

Pokud chcete zkrácené jméno vzdáleného repozitáře změnit, můžete provést příkaz git remote rename. Pokud například chcete přejmenovat pb na paul, můžete tak učinit následujícím příkazem git remote rename:

Za zmínku stojí, že tím změníte také názvy vzdáleně sledovaných větví. Z původní reference pb/master se tak nyní stává paul/master.

Chcete-li z nějakého důvodu odstranit referenci (přesunuli jste například server nebo už nepoužíváte dané zrcadlo, nebo třeba přispěvatel přestal přispívat), můžete využít příkaz git remote rm: